V pondělí
11. července se v naší sokolovně objevil Stroj času. Brzy jsme zjistili, že
toto, na první pohled zvláštní zařízení, dokáže dopravit dětské cestovatele do
jakékoli doby. Jak to vlastně vypadá v pravěku, starověku, středověku, novověku
a v budoucnosti? Dětské představy jsou různé. Než cestovatelé nastoupili do
Stroje času, vždy shlédli vtipnou scénku z daného časového období. No, a tak to
vlastně v pondělí všechno začalo - v pravěku.
Do pravěku
se děti dostaly už ve svých týmech. Týmy nesly názvy barev (modří, zelení,
černí, oranžoví a žlutí) a shodovaly se s barvami provázků na krk, na které
cestovatelé sbírali za různé úkoly barevné korálky. Na první cestu obdrželi
všichni jeden korálek, a tak se po ranní výborné svačince (domácích bábovkách,
muffinech a koláčích) vyrazilo na nelehkou dalekou cestu. No a jak jinak než občas naboso, občas po
stopách dinosaurů nebo přes rozpálenou lávu. Cestu a záludné úkoly nakonec zvládly
všechny týmy a čekal nás zasloužený oběd v hospodě Stodola. Odpoledne se stále něco
tvořilo. Zdobila se táborová trička a hrníčky, plácali jsme z hlíny pravěké
mističky, nebo se obtiskovala zvířátka do hlíny.
Úterní
starověké poklidné ranní rozjímání dvou Řeků narušil tajemný běžec z Maratonu
nesoucí olympijský oheň. A tak oba povaleči museli vstát ze svých pohodlných
lůžek a zahájit soutěžní klání týmů i jednotlivců. Vyrazili jsme tedy všichni k
dalešické kapli, kde proběhla důkladná rozcvička a protažení svalů. Začali jsme
během okolo kaple a tvořením živých soch. Vítězové byli odměněni potleskem a
kyticí. Zpáteční cesta představovala honbu za pokladem v týmech. V rámci pěti
zastavení museli cestovatelé prokázat i své vědomosti. Sladká odměna čekala na
všechny. Odpoledne pokračovalo olympijské klání štafetami v týmech a pak už si
jen něco sehnat k snědku. Dali byste si hada na sladko nebo s kmínem? Z kila
hadů nakonec nic nezbylo. Starověká specialita přišla i po dobrém obědě skoro
všem vhod.
Že
středověk neskončil a stále trvá jsme se přesvědčili ve středu. Krásná panna z
hradu Čalonice měla těžké rozhodování, zda se vydat na cestu víry s mnichem
nebo se vdát za chrabrého rytíře. Nakonec se rozhodla pro cestu středověkou
lodí a my všichni jsme se k ní přidali. Na Harvíkovické pláži jsme si užívali
sluníčka a vody. Někteří budovali středověká jezírka a vaničky z bahýnka,
kamínků a písku, jiní si hráli s vodními stříkačkami a někdo si prostě užíval
plavání a vyvalování ve vodě. Obědové veselí bylo narušeno vyhlášením přísného
zákazu mluvení. V restauraci nastal absolutní klid. Příchozí hosté po sobě
nevěřícně pokukovali. Všechny děti vydržely mlčet asi tak 10 minut a získali za
své snažení další korálky. Po obědě jsme pokračovali v hrátkách u vody a pak už
nás čekala dobrodružná cesta lodí zpět do Dalešic. Někteří si cestu užívali
výhledem z paluby, jiní z podpalubí a někdo nakupoval upomínkové předměty v
lodním baru.
Novověk
začal vtipným příběhem ze současné domácnosti. Řada dětí asi v lecčems poznala
své rodiče :). Dospívající dcera dvou manželů se nakonec rozhodla vyrazit si
zasportovat na kole do Valče. Tento nápad se nám moc líbil, tak jsme nasedli na
kola, obuli brusle, vzali koloběžky a vyrazili také. Po cestě jsme plnili
rozmanité úkoly. Prvním zastavením ve Valči bylo dětské hřiště u místní fary.
Pak následoval oběd v místní ZŠ, návštěva dalšího hřiště a zámeckého parku. Zde
jsme mohli využít různé aktivity nachystané pro hotelové hosty (např.
lukostřelba, chůze na chůdách, chůze ve tmě, na lyžích ...). V bludišti čekala
na děti tajná šifra, která je navedla tam, kde měly hledat svoji odměnu. Všem
týmům se podařilo získat odměnu v podobě památeční táborové placky Putování
časem. Největšímu zájmu se však těšila parková zámecká kašna. Ve velkém horku
poskytla všem cyklistům příjemné osvěžení. Cestou zpět počkala rychlejší
skupina cyklistů na ostatní u Pivovarského rybníka a na poslední úsek cesty k
sokolovně jsme se vydali společně.
Páteční den
v budoucnosti začal vzpourou robotů proti člověku. Roboti se nakonec přece jen umoudřili,
a ještě se uvolili zajistit obsluhu hostů při dětském divadelním představení.
Kdy děti stihly divadlo nacvičit? Scházely se pravidelně od úterka po skončení
tábora od 16 hodin do 17 hodin v sokolovně. Tvořily scénář, zajišťovaly si
kostýmy, dávaly dohromady kulisy atd. Divadelní soubor pod vedením Davida
Barszcze se nakonec rozrostl tak, že pojal asi polovinu dětí z tábora.
Divadelníci si dále sami nachystali židle, rezervace,
ovládali oponu, osvětlení a také nazvučení. Byli jsme překvapení kvalitou
zpracování a organizací. Herci byli odměněni bouřlivým potleskem.
Poté, v deset hodin, začala ukázka dravých ptáků a sov,
kterou zajistil a svým zajímavým výkladem doplnil Petr Oubrichta. Děti
poslouchaly, ptaly se a na závěr se mohly vyfotit se sovou pálenou, sokolem
nebo i kánětem. Po poutavé přednášce následovalo ještě tvoření robotů v týmech.
Všechny týmy se do vyrábění pustily s velkým nadšením a výsledky byly nádherné
a originální. Nešlo určit, který z robotů je ten nejlepší, protože na všech
byla poznat pečlivá práce a jedinečnost. Všechny týmy opět získaly odměnu,
tentokrát už v podobě 3 sokolíků. Po závěrečném obědě a poděkování paní
kuchařce Ladě následovalo soutěžní klání na devíti stanovištích před
sokolovnou. Děti při soutěžích využívaly svou obratnost, rychlost a paměť. Za
soutěže získávaly sokolíky, které si ukládaly do svých peněženek na krku.
Korálky, které získávaly během celého týdne za různé úkoly a soutěže se nyní
také proměnily v sokolíky, v poměru 1:1. Od 14:30 byl otevřen velký sokolský obchůdek
a táborníci mohli nakoupit sobě i svým blízkým něco pěkného. Během soutěží
vyrostl u sokolovny ještě velký skákací hrad, kde si mohl zadovádět úplně
každý. Tábor jsme zakončili nástupem a rozdáním památečních fotografií všem
účastníkům.